|
|
Představuje se..
Bezcílné povídání
Mno, už zde dlouho nic nepřibylo, tak jsem se rozhodl sem kopnout článek z Lokali ze sekce Představuje se. Když už jsem ho jednou napsal, tak aby to aspoň někde zapláclo místo.
Již přibližně dva roky se poměrně úspěšně vyhýbám prosbám,
abych sem do Lokali napsal něco o sobě. Dnes, zdá se, ovšem přišla chvíle i na mne, takže jdeme na to.
Minulost
Mé počátky se táhnou od začátku té světlejší části novodobé historie České republiky, tedy od Sametové revoluce,
kterou jsem jakožto plod prožíval uvnitř bříška své mámy. Narodil jsem se do již tři měsíce existujícího svobodného
státu. První vzpomínky mám z jedné malebné vesnice ve středních Čechách - Čerčanech, kde jsem prožil takové to rané dětství a navázal některá kamarádství, která se se mnou táhnou až dodnes. Také jsem se tam v sedmi letech, v době, kdy jsem vlastně už bydlel v Praze, stal členem místního oddílu ČDOPBVVT (tato zkratka leckoho vyděsí, znamená to Čerčanský dětský oddíl pro boj ve vysoké trávě). Tento oddíl mě naučil leccos, včetně toho, co se ve skautu zásadně nedělá, například mluvit sprostě. Jeho zaměření bylo na ochranu přírody a celý režim i chod byl poněkud drsnější, takže po přechodu ke skautům jsem byl poměrně překvapen.
Jak jsem se vlastně ke skautům dostal? Lze hovořit o veliké souhře náhod, protože před tím, než jsem se stal jedním z nich, neměl jsem o nich zcela pozitivní mínění. Může za to fakt, že jsem si u Čerčaňáků propíchl nohu klackem a ošetření neproběhlo úplně svědomitě, tedy leukoplastí
a bylo mi zakázáno tam chodit. Může za to fakt, že jsem v tu dobu seknul s piánem a rodiče apelovali, abych si našel zájem jiný, abych aspoň něco dělal. A může za to Cibule, blahé paměti Vlčák 305., který do mě v té době již dva roky hučel, abych se přidal. A tak jsem se přišel podívat. Dnes to považuji za jednu z nejlepších věcí, co jsem v životě udělal.
Současnost
V současné době již nejsem registrovaným členem, jen občas s něčím pomůžu a dělám grafika časopisu, ve kterém toto čtete. Maturitu mám rok za sebou a každého vždycky zajímá, co studuji, jaké mám známky, předměty a jestli mám už vybrané zaměstnání. Já vám to nepovím. Na ČVUT, kam jsem se dostal na studium programátora, již nechodím, protože to opravdu nebylo ono. Tak jsem se tam nechal zaměstnat jako programátor. Každý na to reaguje opovržlivě, že přeci nemohu
žít bez titulu před jménem a já na to reaguji tak, že jsem přihlášen na Matfyz a chystám se, pokud se povede, dostat se na konzervatoř Jaroslava Ježka na jazzovou kytaru. Asi tak nejhorší, co se mi může stát je, že opravdu vystuduji ten Matfyz.
A ještě něco
Původně jsem chtěl tuto sekci pojmenovat „budoucnost“, ale pak jsem zjistil, že bych toho k ní moc nenapsal, jelikož nemám naplánováno za pět let zapustit kořeny, oženit se a pořídit si sedm dětí, stejně tak jako nemám v plánu rozjet mezinárodní programátorskou firmu na software.
Co bych vám tedy o sobě ještě naprášil? Mezi moje největší zájmy, jak jsem se v poslední době utvrdil, patří hudba a ještě víc její vyluzování ústy či na kytaru, piáno, nebo akordeon. Mám velkou zálibu ve tvoření věcí, ať už ze dřeva, kovu, nebo kódu v počítači, což ovšem není ono, protože tam je málo tvarů a barviček. Mám v plánu založit ideální kapelu, ovšem ideálních lidí je jako šafránu.
A když mi bylo osm, víceméně omylem jsem zapálil v našem dejvickém vnitrobloku plnou plastovou společnou popelnici, která postupně celé shořela a roztekla se za velkého smradu i s odpadky na poměrně velké ploše.
Napsat komentář
| |
|
Komentáře [0]
| |
| |
|
|
