|
|
Bezcílný příběh - Analýza Hans-Paul Squatu
Bezcílné povídání
Vzhledem k tomu, že už jsem se s vámi půl roku o nic nepodělil, je na čase to změnit. Ale nevim moc o co. Nu což, jdeme něco splácat...
Dnes, třetího první dva tisíce deset je tomu něco přes tři měsíce, co jsem udělal spontánní, přec trochu radikální krok, a to odstěhovat se mimo zdi kohokoliv kdo patří do rodiny. Byl jsem mírně rozladěn trošku hlasitějším rozhovorem s babičkou, zvedl jsem telefon a zavolal Vojtovi se slovy:
"Můžu se s tebou nastěhovat na tu Hanspaulku?"
"Asi jo."
"Tak jo, díky."
Obdobný hovor jsem absoloval ještě s Alkou, ikdyž trošku delší a bylo vystaráno. Jednadvacáteho září mi byla Žvejkem nastěhována má hromada bordelu a studentský život mohl začít. To jsem si tenkrát totiž ještě naivně myslel, že opravdu bude studentský.
První dny bydlení se tvářily být celkem pozitivní, až na jeden nepodstatný detail, že tam věčně nikdo nebyl a já akutně každý večer vyhledával společnost, abych ho nemusel trávit za svitu monitoru osamotě. A jak čas plynul, návštěv bylo čím dál tím více a já najednou zjistil, že už nikoho nevyhledávám, neboť ta společnost si mě tam najde sama.
Fajn, řekl jsem si, mám konečně téměř co jsem chtěl. Téměř vlastní pokoj, můžu si tam dělat co chci s kym chci a jak dlouho chci. Spíž se plnila každým večerem astronomickým počtem lahváčů a každé ráno jsem vstával odpoledne se slovy "To je dobrý, ještě můžu mít dvě absence, příště na tu elektrotechniku pujdu..".
A pak nastal zlom. Jakožto jediný trvalý obyvatel squatové místnosti, jelikož Vojta tam prostě nebydlí, jsem si uvědomil, že to vlastně neni výhoda, ale prokletí a já, dřív než jsem si toho stačil povšimnout, jsem se stal něčím, jako majitelem hospody. Ten taky nikdy nespí. Jenže majitel hospody může aspoň po zavíračce všechny zkasírovat a vypupkovat ven..
Následkem těchto věcí jsem defakto přerušil studium, protože to nešlo a utratil víc peněz, než kolik bych se odvážil před vámi vyslovit.
A teď trocha filipiky a cynismu. To mi šlo vždycky hezky. Představte si, že:
(nehodící se možnosti vyškrtněte)
Ve vaší posteli každý večer sedí/leží/skáče/smrdí/a jen vřele doufám, že nějací dva lidé ne...to...no to je jedno co.. a dokud se tak děje, prostě nemůžete jít spát.
Když je vyhodíte, stejně jsou v místnosti a hrají šipky/stojí na hlavě/chlastají/pouští amatérský punk/zvrací/zpívají/hrají na piáno/lechtají se /Jiné .. (doplňte)
Ráno se probudíte a dřív, než stihnete říci slůvko "prdel", tak jste tam sám s pozůstatky věcí, které ve slušném světě nemají pojmenování, ale každopádně je jich hodně a v celkové kompozici se tomu říká Bordel.
Když přijdete do kuchyně, zjistíte, že to, co jste si chtěli dát k snídani někdo sežral.
Když se tam odvážíte rozhlédnout, najdete něco, co by vzniklo, kdybyste vzali malé dítě, dali mu láhev vodky, kladívko, nůž a volný přístup k riskantním věcem jako jsou vajíčka, pánev, olej a pak odešli na tři hodiny pryč.
Když jdete vynést odpadky, tak otevřete popelnici a zjistíte, že do ní někdo strašně moc nablil. Ne to není vůbec narážka na tebe, Doktore. :D
Pak si konsternovaní chcete dát cigáro a zjistíte, že plná krabička, co jste nechali ležet na stole již není plná, anebo jo, ale rozhodně to není to, co do krabiček od cigaret patří.
Pak potkáte Alku a ta vás začne silně plísnit za to, že za to všechno určitě můžete vy.
A málem bych zapomněl zmínit, že když se probudíte, zaostříte a spatříte nad sebou ožralým písmem napsané úchylné texty typu "Achojík Šmudlínečku :-* :-* *MUCK*" a poznámky o ranní erekci, udělá se vám špatně.
Tak to bychom v rychlosti měli.
Čím to je, že jsem nespokojen? Těžko říci. Možná že proto, že můj spolubydlící tu nebydlí. On tu jen chlastá a pak odjede domů. Možná by si měl uvědomit, že kdyby tu bydlel, měl tu nábytek, všechny svoje osobní věci, počítač, měl nějaké povinnosti, práci, nebo školu, která by mu v tomhle bránila a prostě tu musel spát každý večer, tak by se k tomuto obydlí a jeho obsahu včetně mě choval jinak. Kdo ví.
Vymyslel jsem tří řešení. To první je, že půjdu bydlet se Žvejkem a příležitostně Květákem.
Druhé je poněkud drastické, ale přecejen bych radši bydlel s někým, komu tady na tom bude záležet, jenže bych tě, Vojto, musel k odchodu nějakým způsobem donutit...
A třetí je, že si to uvědomí, já vyjdu vstříc a začnem tady pěstovat pelargonie a každý pátek o šesté to oslavíme čajovým dýchánkem nad veselými matematickými příklady.
Třeba to časem někdo pochopí.
Čest práci.
Napsat komentář
| |
|
Komentáře [4]
|
| |
|
|
|
|
| |
Tecklis
6.1. 2010, 12:15
195.113.33.39
|
|
a to se říká, že jak si kdo ustele...
Hej, těším se na pelargonie! |
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
| |
Ruda
6.1. 2010, 16:32
85.207.167.111
|
|
....to už bych se i víc těšil na ty veselý matematický příklady....pelargonie smrděj... |
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
| |
Kika
6.1. 2010, 22:30
89.239.62.64
|
|
hmm.. pro případ nouze nabízím jedno volné místo v bytě na Ládví, 2+kk, dva spolubydlové, za 3500 vč. všeho ;-) |
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
| |
někdo
16.4. 2010, 16:40
89.24.36.59
|
|
Další možné,leč velmi podobné řešení je:Růžové záclonky,růžový přehoz,povlečení,růžové vše a k tomu přiteplený hlásek a mám pocit,že klidu bude až až :) |
| |
|
|
|
|
| |
|
|
