|
|
Jarní Vlajková 2009...!
Zápisy z akcí
Tak už je to tady. Nebo spíš bylo.
Po dlouhých přípravách a dohadech k tomu došlo. Plni očekávání jsme se začli slézat v betonovém Goliáši parkoviště Tesca Skalka. My, třináctičlenný bílý tým Exit. Já osobně tam čekal už o deset minut dříve, hlupák, přitom jsem čekal na Žvejka, takže mě vůbec nemělo překvapit, když přijel téměř o půl hodiny později.
I samotná cesta tam byla veselá, když jsme bílou Bobovou fábií sjeli z dálnice o exit dříve a pak velmi dlouho bloudili po malebných prdelkách středních Čech, než jsme dorazili do cíle - do Louňovic pod Blaníkem a jejich přiléhlého satelitu - Roudného, již po asi dvacet let místem využívaného jako hrací pole Vlajkové. Ostaní dvě auta i s obsahem byly už na místě.
Rozbili jsme stany na krásném pohodlném místě v tábořišti, kde se nám během víkendu podařilo udělat s přehledem největší cikánský bordel ze všech, jen tam zapíchnout hrdou vlaječku s nápisem 'Exit'.
Ráno nebylo tak hrozné i přes to, že začínalo v osm hodin. Následovaly poslední přípravy před velkou bitvou. Krémování bot, ladění bojového oblečení. Posilnění hutnou snídaní, letmé seznámení s ostatními padesáti účastníky. Zazněla shrnutá pravidla, byla rozdělena hrací pole. Poslední vteřiny ubíhají, 10:19:59.
A je to tady.
Asi šedesát lidí, pět týmů se úprkem rozutíká na všechny strany z 'Kempu mrtvých', založit své základny. Naše výseč se sestávala výhradně z terénních interferencí, spousty uschlých ostrušin a jedné vyschlé chcíplé srnky. Bylo jí vidět do bříška. Naskrz. Po umístění našeho kempu se celý náš tým, kterému jsem pracovně začal přezdívat Bílá liga, přesunul do zbytku pole vstříc hře a dalším čtyřem ošklivým týmům.
Nebojte, nebudu líčit celý průběh hry :)
První část nám šla výborně, tak dobře, až si ostatní tými pomysleli, jací jsme oškliví a podvědomě nás přestali mít rádi. Což ústilo v preferenci zabíjet nás, jak to jen šlo. Ale marně. Nicméně, jen co mi došly tatranky, všechno šlo do Háje a po setmění náš tým získal sotva jedinou vlajku a z každého souboje odcházel s hlavou svěšenou a rozervaným životem. Společně jsme po půlnoci nějak došli k tomu, že by bylo dobré se chvilku prospat. Tak dvě hoďky. Vstali jsme tedy se studem v půl šesté ráno za štěbetání ptáků. První příchod do reailty trochu nám ztrestali tři zelení, kteří rozprášili naši dvojnáobnou přesilu celou, akorát Žvejka nechali ze solidarity utéct. Poté jsme opět nabrali druhou mízu. Ukázalo se, že noc s námi příliš nekamarádí, protože jsme opět začali slušně profitovat na cizích vlajkách a páskách. Až na červené, konkrétně jejich jistého Vaška, metrákového karatistu, který si svou silou pravděpodobně kompenzoval intelekt a možná ještě něco, každopádně byl takřka nepřemožitelný. Když si na vás došlápl svým pupkem, nebo jednou rukou obejmul kol a kolem a druhou strhnul.
Přišla čtyřiadvacátá hodina hry, čas na poslední křeč každého týmu. S narůstajícími minutami se zvyšoval provoz na rádiových vlnách komunikace naší jednotky. "Řikam pošestý, že stojim u Blázince!!!"(Achil), "Všichni pozor, dvě vlajky ke žlutejm, jdem na ně!"(Žvejk), "Pomooc, je jich tu hrozně moc!!! áá"(Neznámý vojín).....
10 hodin, 0 minut ráno. Rádio utichlo.
Náš slavný rozlámaný tým Exit (nutno zmínit přítomnost dvou neexitích externistů - Napa a Simby, kteří odvedli výbornou práci) se opět slezl v Kempu mrtvých, uklízet ten Slovanský bordel. Když jsem si došel půjčit dva pytle na odpad určené pro všech 60 lidí, naplnili jsme je oba až po okraj téměř sami. Ale to sem nepatří. Naše pozice nám byla na začátku vyhlašování celkem jasná. Tým dvanácti nováčků proti čtyřem ostříleným týmům, složeným z lidí, co tam jezdí pravidelně už několik let. Poslední. Ale co to, rozdíl mezi předposledním místem 30 bodů? Jedna vlajka + drobné? Mezi posledním a druhým místem asi 100 bodů? Čtyři vlajky? Zkušeným členům uznale poklesly brady, že tak slušný výkon od nováčků ještě neviděli.
Nafasovali jsme šampus a při pokusu ho odpálit jsem zjistil, že je šroubovací.
Drahý bílý týme Exit, odvedli jsme výbornou práci. Není třeba věšet hlavu pro poslední místo, výše jsme ani dosáhnout nemohli vzhledem k našim zkušenostem. Není třeba se trápit kvůli zbytečně ztraceným životům ani promarněným šancím, protože to bylo poprvé. Jenže na poprvé je tenhle výsledek naprosto vynikající!
Díky vám všem za účast!
Tak kdo do toho půjde na podzim? :)
Epilog: Žvejk před cestou zpátky dostal v hospodě v Louňovicích opravdu zmrzlinový pohár Duhová víla. S plátkem okurky navrch.
Napsat komentář
| |
|
Komentáře [1]
|
| |
|
|
|
|
| |
ŠPG
1.5. 2009, 12:01
83.208.0.177
|
|
Žvejku: LOL :D
Neprohrát jsme mohli, stačilo třeba jednou běžet o trochu rychlejc nebo spát ráno o půl hoďky míň.. Ale co se mě týče, o umístění mi zas tak nešlo, hlavně že sme uspěli :) |
| |
|
|
|
|
| |
|
|
